Karaoke a Kiryu Yagibushi v Tokiu

Chtěli jsme zažít něco nového z moderní japonské kultury, proto jsme se rozhodli přidat ke kamarádům v Tokiu a jít společně na karaoke párty. Nejsem žádným karaoke nadšencem a zpívání před jinými lidmi se vždy vyhýbám, ale na japonské karaoke jsem byla opravdu zvědavá. V Japonsku je karaoke běžná forma zábavy mezi kamarády nebo kolegy a nadřízenými z práce.  Dokonce si můžete místnost pronajmout sami pro sebe a zpívat z plných plic bez publika. Místnosti jsou různých velikostí, ale nejběžnější jsou určeny pro 3 až 6 lidí, což se mi líbí, protože na rozdíl od karaoke barů v Česku, není nikdo kromě přítomných nucený poslouchat váš zpěv. Pronajali jsme si dvě místnosti, ale nakonec jsme se všichni namáčkli do jedné, abychom mohli být po hromadě, mikrofon se ke mně naštěstí nedostal a díky velkému počtu dobrovolných zpívajících, jsem se zpívání vyhnula, ale aktivně jsem doprovázela na tamburínu 😀

18010762_118745618676485_5517329616023684682_n.jpg

O víkendu jsme zamířily do historické části Tokia zvané Asakusa, která dříve bývala centrem dění v Tokiu. V současnosti zde najdete buddhistické chrámy a ulice plné stánků a obchůdků. Jedna z ulic (Nakamise) se stánky má cca 250 metrů a dovede Vás až k Sensoji chrámu, můžete zde najít plno suvenýrů a taky místních specialit.

Naším hlavním cílem dne, ale bylo něco jiného. Protáhli jsme se mezi davy lidí nakupujících u stánků a obdivujících chrámy a pokračovali hlouběji do čtvrti. Už z dálky byla slyšet rytmická hudba a japonský zpěv. Mířili jsme k festivalu Kiryu Yagibushi. Když jsme dorazili na místo, před námi se uprostřed ulice tyčila věž, na které byla skupina Japonců, kteří bubnovali a zpívali ve vysokých tóninách tradiční píseň. Hudba se pořád opakovala bez přestávky a lidé tančili v kruhu okolo věže, tanec se po několika pohybech opakoval ve smyčce neustále dokola. Z kruhu vyběhl západně vypadající člověk, který si všiml, že jen postáváme a pozorujeme tančící dav. Měl na sobě tradiční japonský oděv, podle přízvuku to byl nejspíš Američan, a ihned nás začal učit kroky, abychom se mohli k tančícímu davu přidat. Kroky nebyly složité, ale chvíli mi trvalo než jsem přestala vrážet do lidí a začala se otáčet společně s davem místo proti němu.

IMG_20170423_182928

Tančení byla sranda, někteří lidé měli opravdu originální pohyby a vypadali u toho téměř profesionálně, zatímco já jsem se spokojila s tím, že jsem se naučila základní kroky. Člověk si ani neuvědomoval jak dlouho tančí  a chvílemi jsem byla úplně mimo realitu, hudba nepřestávala hrát až do skončení festivalu.

giphy.gif

Nakonec hudba dohrála a lidé se začali rozcházet. My jsme si zašli na večeři do místní restaurace. Poprvé jsem vyzkoušela Okonomiyaki (お好み焼き). Jde o tradiční japonské jídlo, je to druh zelné placky s různými ingrediencemi. Připravuje se u stolu, který má uprostřed žhavou plotnu, takže si placku sami zamícháte, uplácáte a opečete. Obsluha chodí a kontroluje, jestli je vše v pořádku. My jsme měli placky dvě, jednu s hovězím masem a druhou s mořskými plody. Na fotce jsou ještě holé, ale po usmažení se zdobí jarní cibulkou, řasami, omáčkami, sušenými rybičkami,…

IMG_20170423_200724.jpg

Už byl večer  a my jsme při cestě domů měli možnost užít si prázdné uličky a pohled na chrámy téměř bez lidí.

A to je pro dnešek vše 🙂 Tak se mějte krásně a zase někdy příště!

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s